Náš domov, Země, je
unikátní výtvor vesmíru a času. Stejně jako lidstvo je velmi
rozmanitá – od ledovců přes lesy až po pouště. Některé
kraje jsou vhodným domovem pro lidi, jiné už ne tolik a některá
místa raději nenavštěvujeme. Za nejkrásnější výtvory přírody
jsou považovány moře a oceány, hory a kopce, lesy a louky, jezera
a řeky, … Země je plná barev, rostlin, tvarů, věcí, vůní,
zvuků a živočichů.. I přes všechny své roční období si
zachovává svoji důstojnost a velkolepost. Má obrovskou sílu,
kterou nás chrání, ale zároveň může kdykoliv i zničit.
Lidstvo... jedním slovem
rozmanitost. Přestože se s ostatními lidmi v mnohém podobáme,
nikdo z nás není stejný. Máme různé kultury, náboženství,
zájmy, státy a spolky; ale i přes tyto rozdílnosti díky
pravidlům a zákonům byla vytvořena, sice nejednotná, společnost.
Už od počátku věků, mělo lidstvo potřebu vést a nechat se
vést. Vždy bylo totiž seskupeno v nějaký kolektiv, kde vládl
člověk nebo skupina lidí. Vývoj lidstva hodně poznamenala různá
náboženství.
Z dochované historie
víme o inteligentně smýšlejících lidech dost na to, abychom si
udělali alespoň představu, jací tehdy byli. Dobrým příkladem
pro začátek je starověké Řecko. Přestože byli tito lidé
věřící, dokázali studovat tajemství přírody i společnost,
aniž by svoji víru nějak ohrozili. Ta dotvářela onu společnost,
seskupila je a zároveň jim nechala prostor pro seberealizaci. A tak
mohli položit základy všech vědních oborů a započali tak
celkový rozvoj veškerého vědění lidstva. Naprostým opakem
téhle „svobodné víry“ bylo křesťanství. „Za vším stojí
bůh.“ - názor, který se ujal. Z počátku sice měl pádný
důvod, Ježíš se přece obětoval, aby sejmul veškeré hříchy
lidstva. Ale postupem času se to zvrtlo a společnost se opět
změnila. Všechny ukrutnosti byly konány ve jménu Boha. Lidé
byli příliš pověrčiví a měli strach, než aby se tomu
vzepřeli. A pokud někdo vystoupil z řady a měl jiný názor,
který nekorespondoval s tehdejším náboženským přesvědčením,
byl označen za kacíře, kteří byli nemilosrdně odstraňováni.
Ženy, které byly označeny za čarodejnice, byly upalovány na
hranici, vše ve jménu Boha, ale při tom to byla jen zástěrka
církce, aby se zbavili Ježíšova pokolení. … Bohužel se tím
ovšem téměř úplně zastavil technický i společenský rozvoj
lidstva. Zlom nastal až v pozdějších dobách. A byl to skutečně
velký rozmach a to ve všech směrech. Lidé se začali zajímat o
věci okolo sebe do hloubky. Posledních 300 let by se dalo považovat
za neustálý hon za pravdou a tajemstvím. Teorie byly doloženy,
zkušenosti a úvahy se předávaly a dále rozvíjely. Stejně jako
lidé, i svět se změnil. Poznání na úkor planety. Životní
úroveň se zvyšovala, na vše byly postupně kladeny vyšší
požadavky. Stabilita a komfort byly upřednostňovány. A tak se
lidé dostali až do dnešní doby.
Nejsme dokonalí,
dlouhověcí ani nijak extrémně inteligentní. A přesto jsme rasa,
jež zaslouží úctu a respekt jiných. Jedna z věcí, která mě k
tomu vede jsou naše vlastnosti. Udatnost, čest, pokora... ctnosti,
jež jsou hluboko v každém z nás. Strach - Ten nás činí lidmi,
a dává nám sílu žít. Život je tak krásný, protože je
omezený. Odhodlání - Vlastnost, jež pohání veškeré činy
pozemšťanů. Láska. Přátelství. Důvěra. Jsou natolik cenné,
že je moudrý člověk střeží jako oko v hlavě. Soucit -
Vyžaduje velkou osobnost a je projeven těm, kdo dříve sami
soucítili. Obětování - Láska a odvaha spojena v jedno.
Osvícenost - Jaký odkaz tu zanecháme, je pouze na nás samých.
Odvaha - Nikdo ničeho nedosáhne, pokud nebude riskovat... Dalším
důvodem je, že jsme bojovníci. Bojujeme za naše lepší já,
lepší postavení a lepší budoucnost. Máme potřebu neustále se
zlepšovat a nespokojit se s tím, co už umíme a co máme. Proto
nezůstáváme tam kde jsme, ale jdeme pořád kupředu.
Naše kladné vlastnosti,
někde v nás, převážují sílu těch záporných. Naše nadšení
a optimismus nás dovede výš. Chyby a problémy nás na chvíli
zastaví, ale po nich jsme ještě silnější a vytrvalejší. Do
vidiny lepší budoucnosti vkládáme naše srdce a nebojíme se
obětovat život, pro větší dobro. Byli, jsme a budeme navždy
lidé. A naše moudrost přetrvá...
