Úvaha - "Konec života"

Všechno má svůj začátek i konec. Ten konec je však na tom to nejhorší, i nejlepší. Smrt u jiných lidí mě velice zarmoutí, na tu svoji se však dá se říci i těším.

„Smrt je dar, nikoliv trest.“

A tohoto jsem se vždy držela. Avšak jen v tom případě, když se jedná o běžnou smrt, ze stáří. I v mnohých událostech, které nakonec skončili pro lidi smrtí, nešlo úplně o násilné odejmutí. Většinou při katastrofách bylo lepší zemřít, než jim muset čelit. A tak zemřelo mnoho lidí raději, než by žili jako otroci těchto událostí a marně čekali na pomoc zvenčí.

„Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem, třeba je pro člověka největším dobrem.“

Ve stáří je smrt opravdu milostivá záležitost. Člověk zřejmě čeká, kdy to přijde. Stará tedy ještě opravdu nejsem, tak si to moc nedokáži představit, jaké to asi musí být. Přece jen neustále být ve starém a stárnoucím těle s vědomím, že je naše... Asi je to veliké vysvobození, když tohle skončí; až člověk přestane existovat v téhle formě.

„Život není spravedlivý, od toho je tu smrt.“

Je tak proto, že život každého člověka se od těch ostatních velice liší. Žádné dva nejsou stejné, mohou být maximálně hodně podobné. Protože tedy život jednomu dává více a jinému méně, ať už jde o cokoliv – štěstí, úspěch, … opravdu cokoliv, co má pozitivní charakter; je tedy hodně nespravedlivý ke všem lidem, pokud se lidé mezi sebou začnou porovnávat. Zato smrt si jednou vezme všechny; a z toho plyne že ona jediná je spravedlivá, jelikož si vybere svou daň na všech, bezpodmínečně.

„Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly.“

Aby začlo něco nového, musí také něco skončit. Začátek a konec, neustále se toto opakuje. Je to základní koloběh života celého vesmíru. Jen se přesně neví, jak to všechno skončí, zda nový začátek skutečně bude.

„Nejméně se bojí smrti ti, jejichž život má největší cenu.“

„Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. A mnozí z těch, co zemřeli, by si zasloužili žít.“

Nevím sice, proč to tak je, ale v každém případě jejich smrt není mnohdy zbytečná. Tito lidé si zaslouží respekt, když žijí a po jejich smrti úctu, protože většinou umírají, aby ostatní zachránili. Ať zachránili jejich životy nebo jim zajistili nějaké důležité informace. Tito lidé jsou velice odhodlaní a nebojí se položit život za svoji věc. Ta je pro ně tak důležitá, že i jejich život se jim zdá malicherný, a tak ho neváhají položit. Jejich odvaha, síla a odhodlání překonávají tyto vlastnosti všech ostatních. A smrti se zřejmě nebojí. Hrdinové, hvězdy chodící mezi námi.

„Člověk začne chápat život, teprve když začne myslet na smrt.“

Je důležité si její hodnotu uvědomit. Žít v nevědomosti, že všechno jednou skončí, by asi nebylo moc hezké. Život je tedy omezen časem, který se roky stále více a více projevuje. Pokud si tedy uvědomíme, že na vše máme jen určený čas a navíc nevíme jeho množství, nemá cenu jej promarňovat. Poté lidé na smrtelné posteli litují, co všechno za svůj život chtěli udělat, ale už nikdy nebudou moci. Je vskutku dobré se tomuto vyhnout, nic neodkládat a žít svůj život podle svých představ. Výčitky a lítost mohou být někdy opravdu kruté.

„Smrt je v životě opravdu jistotou.“

Jsou tedy dvě věci, kterými si můžeme být my lidé naprosto jisti: že jsme se někdy narodili a jednoho dne zemřeme. Člověk prožívá nejistý, nevypočitatelný život, který se může každým dnem naprosto změnit. Ani naši rodiče nemusejí být jisti; žijeme ve světě lží a faleše, cokoliv nemusí být pravda, něco co se však tváří jako lež jí, pravdou může být. Nikdo nikdy si nemůže být jist, zda to co vidí, existuje nebo je takové, jaké to vidí. Jeho život nemusí být jistý, může být jen ve světě svých fantazií, prožívat život jako ve snu, a pak až se dokonale probudí, zjistí, že nic z toho nebylo skutečné.

„Strach ze smrti je trýznivější než sama smrt.“

Stejně jako bát se toho, že uděláme v životě nějakou chybu, je ta největší chyba, jakou můžeme kdy učinit. Toto je stejné. Něčeho se bát, a přitom ten strach z toho je tím nejhorším, co kdy můžeme udělat.

„Je možné vyhýbat se smrti, ale ne se jí vyhnout.“

Nemá cenu se bát smrti. Strach totiž na jejím příchodu nic nezmění. My máme dánu možnost ji obejít tím, že se budeme snažit, aby nebyla zbytečná.

„Nejlepší smrt je neočekávaná.“