Úvaha - "Kniha - náš svět"

Člověk vidí, co sám vidět chce. Jak si myslí, že by měl náš svět vypadat, tak také vypadá; na pohled. Naším světem se tedy může teoreticky stát cokoliv, co nám jen přijde na mysl a ta tomu uvěří. A odtud pochází lidská inspirace, kreativita. Múza, kterou po vyjevení se myšlenky mnozí, aby nezapomněli, přenesou na papír. Tak vznikají knihy a další pozůstatky lidského myšlení.

Knihy jsou mnohdy alternativním světem. Pokud tedy nemluvíme o knihách, které byly sepsány podle skutečných událostí. O těch tu ale řeč není a nebude. Mluvím o knihách, které skrývají nový, dosud neobjevený svět plný různých prapodivných stvoření, jiných druhů společenství, jinou faunu a flóru a v neposlední řadě také jiné pohledy na svět tak, jak ho my známe. 

Autoři se prostřednictvím knih obvykle o něco snaží; snad ukázat nový směr, zlepšit dosavadní situaci ve světě, dát možnost i ostatním, aby se projevili... A mnoho dalšího. Kniha je světem a prostředkem, kde každý člověk může dělat, co se mu jen zlíbí. Neexistují pravidla, proto je to tak lákavé. Nikdo v knize nemůže nikoho nutit, aby tam dělal, a autor tedy samozřejmě napsal, co sám nechce. Je to prostředek pro naprosto nezávislou seberealizaci.

Kniha je prostředníkem mezi autorovou myslí a okolním světem. Spisovatelé bývají totiž obvykle uzavření lidé, kteří nemají moc kontaktu s okolním světem. Je až podivuhodné, jak tedy dokáží vymyslet reálnou situaci, když k ní nemají potřebné informace a zkušenosti. Asi proto jsou oni ti spisovatelé a ne my.

V knize tedy opravdu může být, co jen sami chceme. Lze díky ní otevřít bránu k svému podvědomí a snad s ním i komunikovat, pokud se při psaní dostaneme na potřebnou úroveň. Možná to je vysvětlení toho, proč spisovatelé jsou tak odhodlaní a sebejistí, co se psaní týče; obvykle jsou však velice ... ani proto nenalézám vhodné slovo, tak tedy rozumově a mentálně celkově na vyšší úrovni.

Kniha se naším světem může velice snadno stát. Lidský život je plný nástrah, a proto není divu, že se občas, tu a tam, stávají obrovská neštěstí. Proto kniha nabízí možnost, jak se této skutečnosti zbavit. Člověk tam přemýšlí nad tím, co by se asi tak dělo, kdyby se ona událost nestala. Je to nový začátek pro ty, kdo nezvládají tíhu přítomnosti a strach z budoucnosti. Kniha se tak může stát záchranou pro slabší povahy.

V knize je vždycky dost prostoru k tomu, aby člověk zmínil to, co sám chce a potřebuje říci. Její velikost není limitována, a tak může psát co chce a jak dlouho chce. Kniha se tak může stát doznáním jedince, že tu skutečně byl i jeho nesmrtelným odkazem. Tím jediným, co tu zbyde po jeho smrti. Obvykle práce člověka nabývá pravé hodnoty až po jeho smrti.

Náš samotný život je jako otevřená kniha. Listujeme v ní, připisujeme do ní nové a nové zkušenosti a znalosti, argumujeme to, co už tam nechceme mít. Škrtáme, vytrháváme strany a zalepujeme to, co už nechceme, aby bylo vidět. Náš život plyne strana za stranou od začátku až do konce. Až zemřeme, uvalí se na tuto knihu klíč a již nepůjde otevřít. Nová kniha tedy symbolizuje zrod člověka a jeho uzamčení jeho konec. Není to sice reálné dění, avšak jako představa to splňuje dané podmínky; je to tak.

V knize může být cokoliv, kdokoliv a může probíhat kdykoliv. Můžeme vytvořit paralelní svět k tomu našemu. Ten, který se bude lišit maličkostmi, avšak zůstane souběžný s tím naším. Mnohdy však ony maličkosti mění běh dějin, a tak není divu, že se některé hlavní události světa vyvinou jinak. Může to tak znamenat, že díky knize najdeme řešení různých možných problémů, které ještě nenastaly. Nebo už ano, a pokud neznamenají nějaký přínos, tyto informace, na situaci to nic nemění. Kniha může tedy přemílat co slavné Co by, Kdyby.

Ať už je naším světem cokoliv, na knihy se vždy lze spolehnout. Vždy je možné tam najít to, co právě hledáme. To, co právě potřebujeme slyšet. Můžeme si napsat knihu pro sebe do budoucnosti, úvahy co se asi může stát a pak je opravdu v budoucnosti porovnáváme. Tento fenomén považuji za velice přínosný. Pomůže nám totiž s určením jakého rozsahu znalostí a zkušeností jsme za tu uplynulou dobu získali. Snad i změnu myšlení, k lepšímu.

Kdyby nebylo knih, neznali bychom naší historii. Mnohé fakta byla po staletí zachována jen díky tomu, že se nějaký člověk rozhodl tyto znalosti zachovat. Dnes je již tento problém vyřešen elektronicky, a všechno je také, právě díky této skutečnosti, archivováno. Je nutno si však uvědomit hodnotu toho, co pro lidstvo ti lidé udělali. Jejich myšlenky museli být dost rozpačité. Proč psát něco, co se stalo v té době a všichni si to budou jistě pamatovat, dokud zemřou? Jenže když se zamyslíme ještě dál, zjistíme, že další generace už o tom nebude vědět. A díky tomu, že si to oni uvědomili, máme zápis o tom, co se opravdu stalo.

Ať je již tímto tématem myšleno cokoliv, každý ji jej vyloží jinak. Všem můžu jen sdělit, ať se chovají tak, jak by se chovali v knize. Obvykle jsou tam vyjevena nejtajnější přání autora a ty si má člověk plnil nejen v knize, ale hlavně ve skutečnosti. 

Největší váhu bych však přikládala myšlence, že život je kniha. A toto byla jen další strana v té mé...