I zdánlivá maličkost dokáže lidský
život velice změnit; když se nit života rozdělí, vydá se jiným
směrem, život člověka už nebude takový, jaký byl. Můžeme jen
doufat, že tyto neočekávané změny časové linie budou
pozitivního charakteru.
Koření života lze chápat i odlišným
způsobem, jaký jsem právě zmínila. Může to být úmyslný čin
člověka, který se chce něčím obohat; něco na svém životě
změnit.
Život někdy může začít být
nudný; to se stále opakují určité stereotypní situace, což
mysl člověka značně otupuje, stejně jako činnost jeho mozku. A
při této příležitosti se nejčastěji uplatňuje takzvané
koření života. Jsou to vesměs šílenosti, které mají člověka
vytrhnout z všedních starostí. Existují, aby se člověk mohl
odreagovat. Jsou to ty činnosti, které by normálně neudělal,
které odporují jeho myšlení a povaze. Také se za tímto účelem
může skrývat pořízení nevšední věci, například nového
mazlíčka. Stejnětak to může být cokoliv jiného... Ať už je
to tedy cokoliv, člověk od toho očekává kýženou změnu, je pln
očekávání, co mu život díky této změně přinese.
Každý už něco takového zažil.
Něco, co ho povzbudilo, změnilo mu život k lepšímu a on se vážně
těšil na to, že po tomto přijde další den. Něco, co mu nedalo
spát a pořád to chtěl vidět, slyšet, cítit... Něco prožít,
… o čem chtěl přemýšlet, pořád. Proto tento pocit nemusím
nijak zvlášť popisovat, je každému dobře známý, ať už přímo
nebo nepřímo, stále tam někde uvnitř nás je a nikdy neutichá.
Koření života... Zlatý důl filmu.
Filmy zřídkakdy odpovídají situaci v reálném světě, a tak se
tady koření života velice často objevuje a používá jako
reklamní trik. Lidé rádi sledují ideál, kdy vše vyjde, kdy
každý dokáže to, co si jen usmyslí, a povětšině každý
příběh skončí, alespoň částečně dobře. Jsou to pohádky,
které se nám snaží namluvit, že to bude v pořádku a každý je
tak trochu jiný, přesto dobrý. Že každý má na světě
spřízněnou duši a všichni jsou úžasní. K pravdivosti to má
tedy daleko. Dnešní svět je krutý a kdo si nedá pozor, zemře,
aniž by na to mohl mít nějaký vliv. Stávají se veliké hrůzy a
nemáme hrdinu, který by je odvrátil svojí supersilou. Nikdo nezná
budoucnost; nebo alespoň natolik, aby ji mohl změnit. Takhle to
prostě nefunguje..
Tím vším se snažím říct, že
nemá cenu dát na to, co se nám tvůrci filmů snaží vnutit. Děj
filmů nebyl, není a nikdy nebude absolutně reálný. Je to jen
snůška krásných slov a lidí, které mají člověka jen utvrdit
v tom, že není dokonalý. Kdo to přijme, jeho volba. Tomuto koření
života já však nevěřím a nikdy nebudu. Filmy jsou hezké, ale
jejich hlavní myšlenka ne.
Často koření života vídám. Stačí
opravdu maličkost a život se náhle ubere dosud nenavštívenou
cestou, člověk získá nový pohled na dosud známé věci. Všechno
je jiné a on se také změní. Změny jsou i přes všechna rizika s
nimi spojená, vždy dobré. Ikdyž to tedy nemusí dopadnout dobře,
alespoň to zkusil. I to se počítá. Lítosti se má předcházet,
pokud je to možné.
Kořením života mohou být noví lidé
– přítel, kamarád, partner, kolega, spolužák, příbuzný,
nalezený rodič, … ; věci – dům, vila, bazén, nábytek, ... ;
dopravní prostředky – kolo, auto, motorka, jachta, letadlo, … ;
elektronika – počítač, mobil, notebook, televize, jiný domácí
spotřebič… ; změna prostředí – dovolená, stěhování,
dočasné ubytování, návštěva, … ; nová práce, nový styl
oblékání, nová škola, nový kurz, nové zájmy a zábava, …
nové jídlo nebo pití, zkrátka cokoliv, na co si můžeme
vzpomenout.
Nový vztyčný bod, nový start, nová
šance. Na život takový, jaký má být.
Vše o čem jsem doteď mluvila jsou
jen samé pozitivní věci. Negativní se totiž za koření života
nemohou považovat. To jsou zhouby života. Nelze však všechny jak
se říká házet do jednoho pytle. Není už výjimkou, že
negativní vedou ve svých důsledcích k těm pozitivním. Takové
to známé: „Umřel otec, jsem dědic.“ Není to až tak vhodné,
jako právě sem příhodné.
Tento dar života je, až nadejde jeho
čas a my jej získáme, nutno přijmout. Překážky jsou tu od
toho, abychom je překonali. Tohle však není překážka – je to
cesta okolo nich. Nová síla, kterou jsme po svých cestách
pozbyli. Nové nadšení, které z nás za ty roky života vyprchalo.
Nový směr na složité mapě života.
Prý si smysl svého života určujeme
sami. V tomto nám koření života dost pomáhá. Vybere to za nás
a dá nám možnost tuto volbu svobodně využít. Ber nebo nech být.
Snad se to dá nazvat pomocnou rukou života. Další šance na plný
a hodnotný život...
Tak trošku té metafory. Občas je zapotřebí si život okořenit, dát mu tu správnou chuť, která chutná nám a ne lidem okolo. Není přeci nad chvíle, kdy se člověk cítí alespoň trochu spokojený, ale bohužel i přes změnu, i přes nový začátek to pro nás není rok 0 (pro jedince začátek bez minulosti) .. ale i tak stojí za to hledat to správné koření, které bude vyhovovat a přát naší spokojenosti.
OdpovědětVymazat