Úvaha "Ke komu vzhlížím?"

Na tuto otázku je velice snadná odpověď. Ke hvězdám. A hvězdami v této chvíli myslím opravdu hvězdy, které projasňují noční oblohu; vzhlížím i k měsíci, který je mi stálým nočním průvodcem. Ale teď vážně. Hvězdy jsou pro mne hlavně lidé, kteří svou působností získali můj obdiv a respekt za to, co už v životě dokázali.

„Úspěch ukazuje, jak vysoko jsi doskočil, když ses odrazil ode dna.“

Ke komu vzhlížím?:

Vzhlížím k těm, kteří mají odvahu pustit se do věcí, které vypadají nad jejich možnosti, což se později ukáže jako lež, protože to zvládnou. K těm, kteří jsou odvážní už ze svého nitra a ničeho se nebojí. Strach pro ně není faktorem, který by je mohl kdy zastavit. Úspěšně mu čelí a nenechají ho vyhrát. Nejsou to zbabělci, které vyleká každý stín. Jsou to ostřílení lidé, kteří se vrhnou i do zdánlivě nebezpečných situací s úsměvem na rtech a slovy: Tohle je život. Nevydávají však své životy jen tak pro trochu adrenalinu. Svůj život položí, až to sami budou chtít. Do té doby se budou neohroženě potloukat životem a dělat to, co sami chtějí. Udatnost je jejich druhé jméno. Jsou to hrdinové, už jen tím, jací jsou. Tak k těm vzhlížím.

Dále k těm, kteří si jdou tvrdě za svými sny. Překážky nejsou problémem, překročí je a jdou dál. Od jejich vytouženého cíle nebo cílů je nic a nikdo nemůže odradit. Jeho nebo jejich splnění je pro ně naprostou prioritou. Vzhlížím k těm, kteří dokáží plnění svých snů spojit se svými normálními životy; i přes všechno, co musí udělat, aby si svůj sen splnili, se neochvějně drží pravidel. Jejich motivace je stálá a neměnná, chtějí si svůj sen splnit a jediné, co jim stojí v cestě, je čas a možná prostředky. Do budoucnosti však vstupují s přesvědčením, že to jednoho dne dokáží a budou na sebe pyšní. K takovým lidem musím opravdu vzhlížet.

K těm, kteří své životy zasvětí jiným; dělají vše pro jejich záchranu a úspěšně se jim to daří. Sebeobětování berou jako božskou výsadu. Pomáhají, kde se dá a není jim to naobtíž, to naopak – činí tak velice rádi. A toto se postupně stává jejich životním údělem, pomoc druhým. Nestěžují si, protože ví, že vždy může být ještě hůř. Mají soucit a slitování s těmi, kdož sešli z cesty. Pomohou jim se vrátit. Také k lidem, kteří svoji pomoc nabízejí, přestože to mají zakázané; prokazují tak velikou odvahu a lásku k ostatním. Proto si zaslouží můj respekt.

Vzhlížím k těm, kteří se nebojí říct svůj vlastní názor, ikdyž se tak mohou stát terčem kritiky. Velice si považuji upřímné lidi, jejich upřímnost je totiž darem, který jen tak od někoho nedostanete. Kritika je totiž, ač se to nezdá, velice pozitivní věc. Člověk nám tak dává možnost napravit chyby, které jsme my přehlédli a obvykle detailně. Když si tedy přestaneme říkat, jak jsou na nás lidé oškliví, když nás kritizují, ale naopak nám tím poskytují cenné informace, všechno bude v pořádku a víc než jen to. Říct vlastní názor však není jen o kritice. Můžeme říci chválu, když chceme. Nevím však, kdy by chvála neměla být namístě. Obvykle tím nikoho neurazíme, to spíše naopak. Lidé, kteří jsou upřímní, se takoví být nebojí. Řeknou to, co chtějí, kdy se jim zachce. Nevadí jim, že s nimi někdo nemusí souhlasit, je to jejich názor. Ve světě plném lží však na upřímnost není moc prostoru, a pak je považována za velice negativní. Kdo se však tímto faktem nedá odradit, je správný člověk. Tito lidé se těší mojí upřímné úctě.

Vzhlížím k lidem, kteří se dokáží stát oporou, ať se děje cokoliv. Takový člověk své lidi nikdy neopustí, vždy za nimi stojí. Chrání je před vším, co by je mohlo kdy ohrozit. Nebojí se pro ně něco obětovat, jejich dobro je jeho cílem. Je čestný, nepoužívá žádné intriky k tomu, aby si ostatní získal. Vždy mluví pravdu, protože jedině ta mu zajistí, aby ho všichni brali skutečně takového, jaký je. Má v rukou moc, kterou si sám svojí čestností vydobyl. Není mu zatěžko se něčeho vzdát pro potřeby většiny. Vždy k ostatním přistupuje s vřelostí a otevřenou náručí. Má však oči dokořán a nedá se někým oklamat. Je inteligentní, schopný, vnímavý, … Vždy slyší, vidí a cítí, co se kolem děje. Má také určité zábrany. Aby nikdy nemusel dělat něco, co si nepřeje. K takovým lidem vzhlížít...

Ale v první řadě, vždy vzhlížím ke svým přátelům, to oni jsou hvězdy na moji cestě. Oni mi udávají směr a jsou mými přáteli, protože, že jsem si je já sama vybrala za to, jací jsou.

Nemá již více cenu vyjmenovávat konkrétní vlastnosti, kterých si na lidech cením. Věřím, že každý člověk má něco, za co může být u jiných považován. Je jen na něm, zda se přikloní na správnou nebo špatnou stranu. Ale k dobrým lidem je snazší vzhlížet. Jejich dobrodiní totiž láká obdiv. Každý člověk takový být vážně nemůže, ale ikdyž se k všemu vyjmenovanému přiblíží, bude dokonalý. „Dokonalost není čin, ale zvyk.“

Vždy jsem si našla v blízkosti člověka, ke kterému jsem mohola vzhlížet. Je to tak správné. Ten člověk mě inspiruje, jeho úspěchy nutí k zlepšení mých dosavadních výsledků. Je to také impuls k tomu, že někdo to dokázal, tak proč by ne já?