Úvaha- "Ach ta dnešní mládež!"

Vzhledem k tomu, že mezi dnešní mládež patřím, mi nezbývá nic jiného, než se stydět za své vrstevníky a být hluboce uražena jejich chováním, které občas přesahuje všechny meze.

Každá generace, oproti té předešlé, prodělává mnoho změn a hlavně v chování. Jak jde doba, životní tempo se neustále zrychluje, lidé se mění. Často padá věta „Už to není, co to bývalo“ a narážek na dnešní teenagery přibývá. Jsou k tomu vážné důvody.

Samozřejmě nelze všechny „házet do jednoho pytle“, protože stále existuje mnoho slušných mladých lidí. Ti se chovají naprosto normálně, při vystupování na veřejnosti či při konverzaci s dospělými mluví slušně, nemají potřebu se před ostatními předvádět, dodržují zákony a jsou schopni se o sebe sami postarat. Chovají se téměř jako dospělí, kteří k nim také tak přistupují. A na rozdíl od jejich absolutních opaků se dokáží ovládat, protože si uvědomují zodpovědnost za sebe sama. Neubližují jiným lidem nebo dokonce zvířatům, jen aby z toho měli legraci. Ke zkoumání věcí přistupují opatrně a nevrhají se do toho po hlavě. Dodržují své povinnosti a nesnaží se neustále obejít systém. Nemusí se bát státních zásahů, protože žijí spořádaně a ctí své rodiče. Když jsou tázáni, mluví pravdu, jelikož nemají co skrývat. A přestože si ti „zlí“ myslí, že slušní lidé jsou nudní a nezajímaví, opak je pravdou. Obvykle mají poté mnohem šťastnější život, než ti, kteří ho jen tak z nudy zahazují. Nemusí být ani nijak velice inteligentní, přesto mají mnohem více zkušeností a lepší vzdělání, následně lepší pracovní postavení. A přes to všechno, ač se to nezdá, jsou mnohdy skutečně dobrými společníky, přáteli.

Jistě i ten, kdo se dříve takto nechoval to může dotáhnout daleko, ale jeho pověst ho dříve či později dostihne. Tedy ať každý se chová tak, jak považuje za správné a pro něj přínosné. 

Občas mne dokáží však mladiství překvapit, kladně či záporně. V časech krize se prokáží jako odvážní anebo naopak jako zbabělci, a někdy jsou jen prostě neschopní cokoliv udělat. Pak je pro ně jednodušší něco rozmlátit nebo někomu ublížit, jen aby se jim ulevilo a nemuseli se vyrovnávat s vlastním problémem.

Nechci aby to vypadalo, že tu jen proklínám své vrstevníky, zatímco já také nejsem svatá. Ale rozdíl je v tom, že i já před lety byla „záporňák“, jenže pak přišel zlom, v podobě tvrdé životní situace. A tehdy jsem si uvědomila, že se nechovám správně, tak jsem se napravila. Proto mi nezbývá než čekat, kdy to ostatním také dojde, protože si to musí uvědomit sami. Když se jim to budete snažit říci, přeberou si to jako útok a začnou se instinktivně bránit. Rozumní lidé to sice pochopí, ale těm to přeci nemá cenu říkat.

Celkem zajímavý fakt je, že si někteří mladiství neustále musí dokazovat svoji nadřazenost. To potom vypadá tak, že neustále urážejí ostatní, dělají nepořádek kde se dá a vše nechají být, nestarají se. Ve snaze uspokojit své ego jsou schopni takřka čehokoliv. Není tedy divu, že se dnes tak často setkáváme s šikanou. Podpora ostatních je velmi těší a těží z ní, co se dá. Stačí se jen usmát a oni si hned myslí, jací nejsou borci. Už jsem se s tím setkala, a tento problém nebyl dlouhého trvání.

Mohla bych tu dlouze uvažovat o záporné stránce mládí, která je velice obsáhlá; neustále tyto negace přibývají a nabývají na významu. Dnes je prostě jiná doba. Děti ve školkách se učí mluvit sprostě a jak lze ubližovat druhým, namísto kreslení a hraní si ostatními; já sice mluvím skoro pořád „jako dlaždič“, ale v porovnání s dnešním průměrným třináctiletým dítětem je to stále ještě únosné. Nad tím, s čím se dnes můžeme setkat, zůstává opravdu rozum stát. To se potom člověk zamyslí a zeptá se sám sebe, jak se tohle mohlo stát. Rozhodně tomu hodně prospěl rozmach počítačů s připojením na internet, hlavně rozvoj sociálních sítí. Z jednoho hlediska je to ale velice přínosné. Tím, že se k technologii dostávájí dnešní děti velice mladé získávají mnohem více času na to s nimi pracovat a učit se o nich, to je ale jediná výhoda. Nutí děti hodiny sedět a tudíž podporovat jejich lenost, na čež dochází v jejich tělech k deformacím. Tyto děti brzy dospějí v mládež, která bude zase jiná a pravděpodobně mnohem horší, než ta současná. Tím to uzavírám.

Na mládež, v jejímž okruhu se pohybuji, nejsem tedy v žádném případě pyšná. Ale jak jsem řekla, existují i výjimky. Snad jich bude více přibývat, než jak je tomu momentálně, ubývat. Aby se tohle změnilo, něco velkého se bude muset stát, protože lidé jsou většinou ochotni se změnit a změnit i své myšlení, až na pokraji jisté zkázy. Tak to by byl ten bod zlomu.

Kdyby to nebylo nutné, tak se sama mládeži nevystavuji, alespoň né té špatné skupině. Nejen že z člověka vysají většinu iluzí, oni k tomu bonusově bývají často naprosto hloupí. Některé výroky a skutky jsou takové, že pro to zřejmě neexistuje slovo, dokonale to vystihuje jen kroucení hlavou. Snad to ze sebe jen dělají. A pokud ne, máme se v příštích letech na co těšit.