Úvaha "Vítězství, která jsou hanba"

Charakterizovala bych to asi takto: Vítězství, které nám přinesou potřebné uspokojení svým průběhem, jsou však natolik za hranicemi únosných mezí a nepsaných pravidel společnosti, že bychom se za ně měli stydět a samozřejmě litovat toho, že jsme to vůbec dopustili, aby se tak stalo. Je tu ale i jedna výjimka. Samotnému vítězi nemusí to vítězství připadat ponižující, to vidíme jen my, kdo to sledujeme.

Pokládám za vítězství, že zrovna nemohu, ač se snažím, žádné takové nalézt. Horší však je si připustit, že možná ani nechci. Bohužel, i skryti mému zraku existují. A na to nejsem pyšná. Nepřítele je totiž lépe mít přímo před sebou, než o něm nevědět.

Vítězství je silný pocit úspěchu. Hanba zase pocit, který nevidíme rádi. Nutí nás se za své činy stydět, a mnohdy oprávněně; nikdo by si ji dobrovolně nevyžádal. Hanba není vnímající bytost, proto ji nezajímá, kdo se stane její obětí. Je to jeden ze série pocitů, které jsou hluboko v každém z nás.

Když to tedy postupně odkrývám, obraz se začíná tvořit. Hanbou se stávají vítězství podvodem. Ať si to jeho nositel uvědomuje nebo ne, že tohle není správné, jsou špatné už svojí podstatou. Vítězství má být čestné a obvykle takové skutečně je; čestnost vítězství se dá tedy snadno přiřadit k čestnosti jeho nositele.

Otázkou tedy je, jak daleko je člověk schopen pro vítězství zajít a co všechno je při tom schopen obětovat?

Ve světle toho, co všichni víme, jistě každý někdy takové vítězství zažil. Ani já nejsem výjimkou. Čest byla asi vskutku výsadou rytířů v dávných dobách. Asi se budeme tedy muset posuzovat podle toho, kolik jsme těchto vítězství zažili a od toho odvozovat, jak moc špatné to s námi je.

K takovýmto rozhodnutím, které mají za následek toto vítězství, stačí málo; zdánlivě nedůležitý impuls a věci se obrátí jiným směrem. Když jsou lidé ochotni tak moc, že by dali cokoliv za nějakou konkrétní věc, udělají to, nehledě na následky, co si tím způsobí. A výčitky svědomí budou mít opravdové pré. Je tedy jen na nás samých, jak moc se dáme těmito sny unést a co jsme ochotni riskovat pro jejich získání.

Dnešní doba si žádá na lidech mnoho obětí. Sny jsou tak velké, že oběti se také musí přizpůsobit situaci. Zaslepeni vidinou úspěchu lidé ztrácejí lidskost a jdou „přes mrtvoly“. Ať už je jejich snem cokoliv – peníze, moc, sláva, majetek, …; vždy se tomu dokonale dokáží přizpůsobit. Jejich oběťmi se stávají jejich rodiny, přátelé, mazlíčci, dobré vztahy s ostatními lidmi; jejich vlastní čest však trpí nejvíce. Bohužel ta však nemůže zasáhnout.

Míra hanby závisí na množství nebo velikosti podvodů, které jsme kvůli vítězství museli udělat. Jsou tedy poměrně zanedbatelné podvody a pak jsou tu samozřejmě také horší a mnohem zákeřenější, které se dají už jen těžko nějak odčinit. Tedy teoreticky. Poměrně zajímavé je se tady zmínit o lidech, kteří se podvody a intrikami živí. Je to velice náročná profese a neustále je tu riziko, že budou odhaleni. Není to zrovna jedno z nejlepších povolání z těch stovek běžných, které máme k dispozici, ale pokud to někdo dělá kvůli tomu, že nemůže jinak, nedá se nic dělat. Každý jednou prozře a jak to potom bude snášet, je na něm. Do té doby je pravděpodobně jejich zaměstnání baví a nevadí jim, že podvádějí ostatní lidi. Víc není potřeba vědět.

A dostáváme se až ke konrétním případům. Je takhle jeden muž, má na sobě krásný nažehlený oblek a říká si pojistný agent. Tento člověk okrádá všechny lidi, kteří si k němu jdou vyřídit pojistku, aby se zabezpečili proti všemu, co by se jim mohlo stát. Jenže však netuší, že se stane pravý opak. On z nich podvodným chováním a manipulací s jejich myslí, to musí být jeho specialita, pokud se na tuto práci má kdy hodit, doslova vytáhne všechny jejich úspory a jeho pravý záměr se skrývá v malém písmu na kraji smlouvy, které každý snadno přehlédne. Výsledkem jsou pro společnost obrovské příjmy a pro lidi jen výčitky svědomí, co to provedli, protože se tak děje pod záštitou zákona. Oni podepsali smlouvu, a tak souhlasili se všemi podmínkami, které obsahovala. A odvolání u soudu nepomůže, protože již nemají prostředky k získání solidního právníka, které ovšem podvodná společenost má. A pak se vítězství přikloní k těm, kdo si ho nezaslouží.

Přejděme k něčemu méně drastickému. Takový nevinný tahák. Každý ho alespoň jednou použil. Důvodů k jejich používání/použití jsou takové: za prvé, udělal to, protože nevěděl nic a chtěl tak získat uspokojivou známku, která je v každém případě lepší než pět. Druhou možností je, že látku sice ovládal, ale ne tak dokonale, aby to tak mohl nechat. A třetí je asi ta nejúnosnější ze všech třech možností. Byl plně seznámem s učivem, ale tahák si nechal jako pojistku, kdyby měl „okno“. Použití taháků je na pováženou. Mnozí z mých učitelů přiznali, že si taháky jako studenti také dělávali. Přesto však dnes od jejich používání zrazují a říkají: „Klidně si je dělejte, ale nepoužívejte je.“ Proto volím třetí možnost, když není zbytí.

A je tu další podvodné chování. Sportovní aktivity bývají často náročné nejen pro tělo, ale i mysl. Proto se snadno může stát, že se lidé uchýlí k různým posilovačům. Chtějí podávat lepší výkony a to, že je to zakázané jim pranic nevadí. Odůvodní si to tak, že je to jejich tělo a to se nezměnilo, jen je výkonější. Dnes se to už samozřejmě kontroluje a kdo je odhalen, bude vyřazen ze soutěže. Tento trend se tedy na oficiální úrovni nevyskytuje, v domácím použití však přetrvává. Není nezvyklé, že se tyto zakázané látky běžně prodávají v posilovnách. Slibují totiž mnoho výsledků, za krátký čas a ti netrpěliví si s nimi opravdu přijdou na své. Proto se ptám, je správné požívat nějaké chemické látky k tomu, abychom si své tělo díky nim zlepšili, místo toho, abychom si toho vydobyli my sami? V tomto případě jde čistě o nás a popravdě nevím, jestli je to vůči nám samým správné.

Myslím, že tři případy nečestných vítězství jsou tak akorát. Nevím, zda se to někdy zlepší nebo jestli se to naopak ještě zhorší. Vím ale, že tu budou s námi pořád. Nelze říci, že v celé populaci se jednou budou vyskytovat jedinci s pouze čestnými úmysly; bylo by to hezké... Ale sny se často liší od reality. Musíme tedy začít sami u sebe, a když s tím přestaneme my, snad i ostatní...