Úvaha "Dobrodružství, pohodlí, úspěch a štěstí"

Spojeny v jedno, jsou dokonalost sama. Samotné mají však také svůj půvab. Ale k jejich dosažení musí člověk pocítit i jejich pravý opak, jinak jejich pravou hodnotu nepozná, ikdyby s nimi žil celý život a měl je tak na dosah ruky.

Postupně je tedy rozeberu a vynasnažím se je co nejvíce přiblížit tak, jak je vidím já sama.

Dobrodružství. Dobrodružství je jedno šílené rozhodnutí a jeho následky. Vyžaduje impulsivní myšlení při jeho zrodu a odvahu k tomu, aby to celé zvládl, zůstal ve střehu a neustal ve svém snažení. Dobrodružství je jakási činnost, kterou by člověk normálně nedělal, protože mu přijde na hranici toho, čeho je schopen, a kam až je ochoten zajít pro to, aby si dokázal své kvality. Je to šílenost spojená s moudrostí a stejně tak s rozvahou.

Pohodlí. Velice příjemný stav. Toto je všem společné, liší se však v intenzitě a samozřejmě podnětech, které ho vyvolávají. Aby bylo „cítit“, musí tedy být splněna určitá kritéria. Ty se mohou vlivem stárnutí nebo prožitků měnit. Jistě se změní priority, když se přejde z horšího na lepší. Například pokud budeme-li celý týden spát na zemi, následující den bude příjemnou změnou ulehnout na až doteď nepohodlném gauči. A problém se tímto zásahem vyřeší. Není to sice úplně ideální a vhodný způsob pro řešení všech nepohodlí, avšak v některých případech by to neuškodilo; to spíše naopak.

Úspěch. Nic se nemá přehánět, když je něčeho moc, tak to škodí a když málo, tak také. Je začarovaný kruh zjistit, kde jsou hranice; ale silná vůle vždy najde, co hledá. Úspěch je následek našich činností, které vyšly tak, jak měly nebo jsou lepší, než se očekávalo. Vydobýt si úspěch je těžké a udržet si ho dvojnásob. Úspěchu hodně pomůže další ze čtveřice – štěstí. S jeho pomocí je snadné dosáhnout úspěchu. Odstraňuje překážky, které by jinak bylo nutno překročit. Úspěch je blažený a uspokojivý pocit. Je jeden z mála, který se může stát opravdu silnou životní motivací. Cesta k němu může být složitá, ale i ta cesta k němu je vlastně úspěch sama o sobě.

A poslední, nejkrásnější a nejnezkrotnější; štěstí. Štěstí není vůbec stálá záležitost. Je dobré ho mít a horší bez něj žít. Není však nezbytně nutné. Ono usnadňuje cesty; není tak těžké je potom zdolat. Lze ho brát dvěmi způsoby: jako prostředek k zlepšení a zjednodušení, nebo z druhé strany jako prostředek, který nám odebírá nutnost spolehnout se a plně rozvinout svůj potenciál. Ať je jak chce. Štěstí máme zafixované především jako pozitivní věc, a tak je to správné.

Každý člověk však není dobrodruh. Nemusí být. Pro některé lidi je strach tak silný pocit, že raději aby mu čelili, utíkají. Tenhle zvířecí reflex máme zarytý hluboko v sobě a domyslíme si, že ti odvážní, kteří tomuto vnitřnímu tlaku nepodléhají, jsou mentálně i fyzicky vyspělejší. Slovo zbabělec tak získalo novou charakteristiku.

Každá věc má svůj opak, a stejně tak pohodlí. Nepohodlí je povětšinou vnímáno jako negativní. Je to pochopitelné, více nepochopitelné je, když někdo ho někdo úmyslně snáší. Proč? Copak nepohodlí a bolest s ním spojená není cesta k duševnímu osvícení? Tento fakt lze potvrdit. Když se zamyslíme nad duševními cvičením a technikami jednotlivých, náboženských, kultur na Zemi, zjistíte, že se často uplatňují. Tito lidé mají tak silnou psychiku, že jim nedělá problém úplně přestat vnímat nepohodlí a bolest. Vůbec se jim nic nestane, i když přejdou přes hromadu žhavého uhlí. Jistě, ze začátku se vždycky spálili, avšak poté přešli na další level. Dokázali se odpoutat od zaběhnutých pravidel a povznesli se nad ně; dělají si co chtějí, když je to v souladu s jejich přesvědčením. Jejich tělo a mysl cvičením splynou v jedno a vládne jim harmonie. Proto dokonale dokáží přerušit běžné signály těla a dodávají si vlastní, ty které sami chtějí. Nepohodlí tedy může být cesta k vyšší úrovni bytí na tomto světě.

Bez vidiny úspěchu život nestojí za nic. Neustále jdeme kupředu s vědomím, že něčeho dosáhneme a když ne hned, tak za nějakou dobu. Když však přejdeme přes limit a uvědomíme si, že už je to pryč a nic se nestalo, jistě nás to začne trápit a budeme zkoumat, kde se stala chyba. Většinou si ji bohužel spojíme s tím, že za to můžeme my sami. Nepopírám, že výmluvy jsou tu na místě, ale nikdy to není vždy tak jednoduché a shodit souhru nešťasných náhod na sebe. Někdy to prostě nejde a není chyba v nás. Jindy je to zase čistě jen naším přičiněním nebo konkrétněji spíš naší neaktivitou a nepodílením se na vytvoření ideální možné, žádáné budoucnosti. Co si uděláš to máš.

A je tu poslední coby kdyby nebylo štěstí. Jak jsem již zmínila, štěstí není tak důležité. Ano, je prospěšné a jistě se ve vhodných situacích stává žádoucím faktorem, avšak to není až tak nezbytné. Nelze jej brát jako samozřejmost. „Štěstí je holka vrtkavá, osud je lovec.“ Bez něj by však mnoho dobrých lidí nebylo naživu a mnoho dalších věcí by nebylo. Záleží tu na úhlu pohledu, na ničem jiném.

Tento sloh psát bylo pro mne dobrodružstvím, pohodlím pro moji mysl, snad jedním z mých úspěchů a štěstím v tom smyslu, že mi byla dána možnost jej psát. „Myslím, tedy jsem.“