Úvaha "Kdyby žena vládla světu"

…, tak bych tento den oslavovala jako jeden z nejlepších dnů v mém životě.

Vždycky jsem byla pro rovnoprávnost, ne-li nadřazenost žen ve společnosti. Už odmala jsem tento názor zastávala. Obvykle jsem tvrdila něco ve smyslu: „Ženy muže nepotřebují, ale hodí se jim.“

Určitě nejsem zastáncem radikálových skupin jako jsou feministky, které občas překračují meze, ale větší ohlasy žen by nebyly až tak k ničemu. Pokud se někdy mají ozvat, tak pořádně. Proto velice vítám, když se ženy dostanou do politické sféry a jiných až do dnešní doby ryze mužských povolání, třeba do armády. Tento led byl však již před mnoha a mnoha lety prolomen, díky bohu. Také do vedoucích postavení ve státech by se měly ženy v příštích letech dostat. Slovo prezidentka totiž ještě není moc používané, a to se musí změnit. Nejen tedy v politické sféře, ale i v běžném životě musí být ženy dosazeny do vůdčích rolí – velitelky projektů, podnikatelky, soudkyně, prezidentky společností, … Zkrátka, kde je vysoký post, tam má být žena.

Den, kdy se ženy skutečně začaly zajímat o to, jaké mají postavení není přesně vyhrazen. Je to však datováno do období po druhé polovině minulého století a největší vlna proběhla v Americe. Toto se také stalo obdobím, kdy ženám byla oficiálně přiznána rovnoprávnost, přestože to tak ve skutenosti nebylo. Byl to však první krok v řadě dalších.

Přestože je tento trend už nějakou dobu na světě, někteří muži si to nehodlají přiznat. Chápu, že některá zaměstnání se pro ženy skutečně nehodí a jsou jim zakázáná, což samozřejmě problémem není. Vzniká však, když i dnes v hojně zastoupeném ženskou polovičkou zaměstnání někteří stále nejsou ochotni přiznat jejich práci stejnou váhu. Ženy také mají někdy nižší plat za stejnou práci. Proč? Co to má být? Jak si to vůbec mohou dovolit?

Jistě nepopírám, že některé ženy si nový postoj nezaslouží. Nehodlají se za sebe postavit, tak ať. Je jim jedno, co se okolo nich děje a čekají na den, kdy to ostatní ženy za ně vyřeší. Takové ženy opravdu nepodporuji. Nebo je jim to jednoduše jedno a jsou spokojeny se současnou situací. To už vůbec nechápu.

Naproti těmto jsou ženy silné, které si uvědomují, že mají mít stejné postavení. Že jsou něco lepšího, co si nezaslouží jen tak stát v koutě. Stereotyp jako „žena patří do kuchyně a její druhou povinností je starat se o děti, nic víc“ ostře kritizují. Tohle byl totiž způsob života před sto lety, tak proč to v povědomí udržovat, již je nové tisíciletí.

Někteří muži zřejmě nehodlají své staromódní přístupy přehodnotit. Když se s těmito názory setkám, opravdu ve mně vře krev. Tak například jeden z mých učitelka si prostě nehodlá připustit, že existují i dívky, které dokáží pochopit princip, jak funguje počítač nebo že znají základní fyzikální principy. Neříkám, že to dokáží všechny, ale proč tedy na otázky tohoto typu vyvolává jen chlapce? Jistě, kazí nám to ty bezduché dívky, kterým nynější systém vyhovuje, ale když učitelka ví, že to některá jistě ví, proč se nezeptá jí? Není snad hodina, kdy by nás neshazovala, protože jsme „méněcenné“ pro toto studium. Dívky mají obecně lepší výsledky, jsou schopnější v řešení příkladů, rychlejší v dedukcích a mají značně lepší chování než chlapci; přesto nám to však před ní není nic platné. Stále si svůj omezený postoj udržuje. 

Pro mne je opravdu těžké v tomto stanovisku uplatnit nezaujatý postoj. Velice se mě to totiž dotýká. Ženy budou mít svůj názor a muži také. K důstojnému, pravdivostnímu soudu bychom potřebovali třetí pohlaví; to však není možné. Proto ať každý myslí tak, jak považuje za vhodné a v souladu se vším, co ví a jeho osobností.

V minulosti byl jeden byl jeden případ čistě ženského národa, kterému vládli ženy bez toho, aniž by do toho zasahovali muži – Amazonky. Byl to národ bojovných žen, který se bez mužského přičinění naprosto obešel. Nejdříve byly ve službách jejich státu, jako vojáci, cvičily se v boji i trénovaly s „mužskými“ zbraněmi; a až dospěly do určitého věku, kdy by už byli pro armádu spíše přítěží, odešly z aktivní služby, vdaly se a staly se z nich matky. Jejich dcery se poté co vyrostly, oděly ve zbroj a sloužili vlasti tak jako kdysi jejich matky. Byly naprosto soběstačné, vedly vítězné války a tažení, a ani velká ztráta jejich sester je nezlomila. Byly silné, více, než někteří muži. Věděly, co je může čekat, přesto se však nezalekly a s hrdostí a ctí vůči své bohyni pozvedly zbraně a bily se a zabíjely ty, kdo jim stály v cestě. Jejich svatým místem byly lesy a neoprávněný přístup do nich se trestal smrtí. Amazonky byly skutečně složitá komunita. Všechny ženy tam byly sestry a vedla je královna. Bylo mnoho kmenů a každé vládla jiná. Byly však svým údělem spojeny, proto nikdy nepovstaly jedna proti druhé, byly rodina. A to byl tehdy ten nejposvátnější svazek. Díky nim jsme se přesvědčili, že národ, kterému vedou ženy může prosperovat a být naprosto soběstačný, nezávislý.

Je úkolem dnešních žen, aby se nenechaly vysloveně trapnými názory mužů omezovat a vydobyly si respekt, takový, jaký si skutečně zaslouží. Jen silné přežijí...