Úvaha "Knihy mě učí poznávat svět"

Knihy jsou mým průvodcem od dětství, kdy jsem se naučila číst. Tuto schopnost na pár posledních let ztratily, avšak jejich nesmrtelnost mne znovu vábí.

Knihy jsou takový nový rozměr našeho bytí. Je to další svět ukrytý v tom našem, ten je totiž strašně rychlý a neutichající, proto svět knih vypadá jako ráj. Vynález a následné rozšíření knih bych považovala za veliký krok v historii lidstva. Knihy jsou světem, který ukrývá všechno vědění a myšlenky lidstva. Je tím světem, kde není nic nemožné. Tomuto světu je dána námi samými ohromná síla, je také na nás, jak ji využijeme.

V tomto ohromném a zdánlivě nedůležitém světě je také snadno se ztratit a horší pak opět nalézt úspěšnou cestu ven. Můžeme se také cítit zaplaveni informacemi, které skrývá. Takže vstup jen na vlastní nebezpečí. Ale myslím, že toto zdánlivé riziko ani nestojí za řeč oproti tomu, co tím můžeme získat. Nedocenitelné informace, nový druh prožitků a zkušeností. Je to až zvláštní, co v knihách lze nalézt. Moudrost, osvícení, duševní klid, … Obvykle tedy jakési nové duševní schopnosti a prožitky nečekaných rozměrů.

Já si uvědomuji důležitost knih a někteří lidé zjevně také, když byla zavedena povinná školní četba. Tento trend však upadá, proč? Větší dostupnost počítačů s připojením na internet dnešní mládež tak zaměstná, že si tuto lásku ke knihám ani nedokáží vytvořit. A v dospělosti už to nedoženou. Nevyvinou si pro to speciální předpoklad, který je nutný. Ale dobře jim tak...

Knihy mě opravdu učí poznávat svět, ten který skrývají, i ten, který musím žít. Je však nutno tyto dva světy rozlišit, přestože se v mnohém podobají, nejsou stejné, nikdy nebyly a nebudou.

Svět knih je až podivuhodně reálný. Proč by také neměl být. Je zajímavé, že tento svět vytvořil člověk pro člověka. Když se nad tím tak zamyslím, jak to vůbec mohl dokázat? Neuvěřitelné. 

Proto většina čtiva záleží na autorovi; dobrý autor, dobré dílo. Špatný je špatné v obou případech. Co je tedy hlavním záměrem knih? Název už sám napověděl – učit. To však jistě není jediné poslání knih. V průběhu následujících řádků se je budu snažit nalézt.

Knihy představují možnost, jak se něco dozvědět, tedy naučit. Proto existují naučné knihy jako encyklopedie či učebnice, nebo prostě jen obyčejné knihy, které se věnují odborně určitému tématu. Dnes však těmto knihám velice konkurují internetové vyhledávače a postupně je vytlačují. Avšak na internetu může být cokoliv. Pravdivost tedy není vůbec zaručena, zatímco u knih je. Ty procházejí přísnou kontrolou, aby se skrz ní nešířili dezinformace. Knihy tedy představují ideální a také poměrně dostupný prostředek k získání chtěných informací u kterého víme, že obsahuje opravdu pravdivé informace a pouhé teorie nebo domněnky autora jsou samozřejmě vyznačeny.

Dále pak existují knihy dobrodružné, romány,... a tak dále, které skrývají příběh nebo skupinu příběhů. Má za úkol čtenáře pobavit, potěšit, zahnat nudu a snad i něčemu, opět, přiučit. Tyto příběhy mají být čtivé a vhodné buď pro všechny nebo jen určitou část populace. Vždy má být napsána tak, aby se někomu líbila, stejně jako autorovi samému. Napsáním těchto knih autoři obvykle něco sledují. Buď se tím chtějí živit nebo je to jen jejich koníček a oni tak chtějí ostatní obyvatele svojí inspirací obohatit. Ať je jak chce, zájmem každého autora je, aby se jeho kniha stala čtenou a žádanou. Proč říkám to, co je jasné? Protože kniha má účinek nejen na jejího čtenáře, ale i samotného autora. Může díky ní odhalit věci, které předtím neviděl. Může to brát jako prostředek k duševnímu klidu a pozitivnímu rozpoložení, řešit díky ní své problémy, popřípadě v ní před nimi utíkat, což bych moc nedoporučovala. Vliv knih na člověka by se neměl podceňovat, stejně ani zveličovat. Je tedy nezbytné najít ten zlatý střed. Kdyby knihy neměly sílu, proč by tedy byly brány jako hrozba, a proto páleny?

Když lidé píšou knihy pro lidi, určitá nevědomá osobitá část jich samých se v tomto díle otiskne. Proto je poměrně snadné podle stylu psaní poznat, kdo to napsal a těžko něco zakrývat. Máme tedy možnost zkoumat a učit se od jiných z toho, co někdy napsali. A zase to učit. Ať se tedy vydám jakýmkoli směrem v hledání pozitiv u knih, vždy skončím u toho, že nás učí. Je to opravdu jejich hlavním přínosem.

Je tedy na autorovi, aby čtenáři vytvořil příjemné prostředí k tomu, aby se mu v tomto novém světě líbilo. Aby stránky před jeho očima ožívali a on si mohl bezpečně představit, co se tam asi odehrává. Stejně tak musí zajistit, aby ho tento malý svět z papíru vtáhl natolik, že tam bude rád setrvávat a těšit se na každou další stranu. A nesmím zapomenout na to, že by měl autor čtenářům zajistit možnost se z díla učit, sloužit jako výchovný prostředek i jako prostředek pro zklidnění mysli.

Knihy v sobě skrývají novou energii a motivaci, je-li potřeba; inspiraci, když nám dojde; slouží jako zdroj potřebných informací; možnou cestu k hledání sebe sama; správné knihy podporují naše dosavadní snažení; poskytnou nám nutnou dávku duševního klidu; mohou nám zajistit možnost, jak prožít události, do kterých se asi ani nikdy nemůžeme dostat, případně když nechceme; i nám dávají možnost osvětlit nové životní situace, ať již vymyšlené nebo podle skutečných událostí; ... 

Vždy však má kniha samotná něco do sebe, a buď to začleníme do sebe samých nebo jen netečně přejdeme a nic se nestane...